z historie
V létě roku 1030 se do Norska vracel král Olaf Hraldsson, řečený tehdy Tlustý. Zemi musel opustit o dva roky dříve, když ustoupil před silou krále Knuta Mocného. Švédský král Anund Jakob, Olafův spojenec, jej posílil vojáky i výzbrojí a tak dorazil do Norska přes pohoří Kølen s vojskem čítajícím kolem dvou tisíc mužů. Protivníkem mu tentokrát nebyl král Knut, ale bohatí sedláci z Trönnelagu - Kalf Arnasön a Thori Hund se svými vojsky. Olafovo vojsko bylo méně početné, ale na místo bitvy u Stiklestadu dorazil dříve než protivníci a to mu umožnilo zvolit si v terénu vhodnější postavení - na vyvýšeném prostranství. Bitvu zahájily obě strany masivní lukostřelbou a metáním kopí. Následoval drtivý útok Olafova vojska ve kterém se mu bezmála podařilo zvítězit. Nakonec však rozhodla početní převaha protivníka, Olafovo vojsko bylo rozdrceno a král sám padl obklíčen pod svou zástavou. Dle Snorriho - Ságy o svatém Olafu - byl údajně zasažen kopím, mečem a sekerou (nicméně Snorri svou ságu napsal s odstupem dvou století). Smrt v boji a následně norská církev (nutně potřebující významného světce-patrona pro Norsko) udělala z krále Olafa Haraldssona Tlustého - krále Olafa Svatého. Paradoxem je, že ani tato bitva, ani její důvody a ani králova smrt s křesťanstvím nesouvisí, neboť křesťané bojovali na obou stranách a důvody boje byly také výlučně světské. Další zajímavostí je, že bitvy se zúčastnil i (tehdy teprve patnáctiletý) nevlastní bratr Olafův - pozdější král Harald Hardradi, kterému se podařilo z bojiště po porážce vojska uprchnout. Olafův syn Magnus později pomstil otcovu smrt na vůdcích vojska jeho protivníků. Hlavní vůdci - Kalf a Thori uprchli z Norska.
použito ze stránek: valhalla.curiavitkov.cz/viking.html
