Slavovít
19.02.2010 22:29
tahle je fantaso-slovanská.
Za besihorama se skrývají beskydy a Krkohorama Krkkonoše
*Odroslav padla.*Řekl muž s šedým rozsochátým vousem padajicí na silnou koženou prošivanicí levou rukou na sebe nasadil svou helmu skrášlenou zlatem a druhou rukou s mečem dal povel otevřít bránu v tu chvíli se všem na očích objevila skáza,kterou viděli na velkem hradisku Odroslav před námi.
Černý dým stoupal k nebi kde ho bohové se smutkem pozorovali plameny šlehaly vysoko a nepřátelské vojsko se neúnavně znova formovalo a zanechávalo za sebou jatka a bohatství jakoby se nemohli nasytit naší krve zanechávají za sebou jen smrt a popel jejich velké kruhové štíty utvořily hradbu přesto že od našeho panského hradiska byli ve velké vzdálenosti.
Ten obrovský muž s šedým vousem a stejně takovýma vlasama byl náš otec Vrativoj otec nás mne Slavovíta nejstaršího Vojovíta a Dragovíta zahleděl se na své muže vycházejicí z brány a pak se obrátil k jeho synům.
*Až začne hořet váš rodný dům mí synové udělejte mi laskavost opust te ho a zachrante se hledejte štěstí jinde jdete za knížetem a nabídnete mu své pomoci nenehte vymřít můj rod!*Řekl a v průvodu svých věrných vyšel před brány jeho dvoru hrdě šli do boje se zpěvem šli na smrt proti přesile mužů v kovu a však ja a mí bratři byli též zakovaní v neprostupných kroužkových zbrojích v překrasných helmách a pestrých tunikách však dobře jsme se měli ted vše ukončil drak severu po Dyře k nám přijeli ti psi zapamutuju si ty jejich bohy ty hady jednou jim o sobě dám vědět.
Pozorovali jsme jak jdou naši bránit pevnost ven v tom se ozval Vojovít.*Zostaneme tu dokud nebude vše ztraceno ochutnají naše meče ,hroty naších kopí a silných luků cožpak máme tuhle výbavu abychom ted odešli?Připravte se bratři ať při nás stojí naš věrný Radegost a jednou se vratíme ve velké síle tísici mužů v kovu.
Krkavci se v hejnech slétali z lesů v mračnech usedali na Odroslav a dokonávali zkázu těch hlodavců.
Jaka radost byla když jsme uviděli jak naše voje postupují vpřed a zahánějí ty psy uhánějí ty těžkoodněce do jejich pekla v tom se cizáci sevřeli udelali neprostupno stěnu spoza které vrhali oštěpy naši ustoupily a udělali to samé cizáci se rozeběhli nedájí se zapřít jejich schopnosti s hradby přešli v klín a proráželi štítovou hradbu Obotirů hluboko a málem rozdělili pluk na dvě půle smích a radost v očích byla ta tam když sme příjmali poslední uprchlíky s boje a mezi nimi na štítu náš otec jeho štít byl na cucky zastříkaný od krve jak jeho tak nepřátel meč byl zlomený a stále od krve těch bestií.
*Tva smrt volá popomstě!*Zahřměl Dragovít s mečem napřaženým k nebi.
*Necht odejde tvá duše do Navie!*Zvolal jsem a vztyčil meč k nebi jako Dragovít.
*Necht jsou tvé sliby splněny přes náš veškerý smutek a zlobu!*Zvolal Vojovít a vztyčil oštěp naše zbraně směřovali k nebi a naše pohledy k otci pak každý přiložil zbran k srdci Vojovít sní práskl do své tvrdé kovové destičkové zbroje dal najevo svůj hněv smísený se slzami v očích.
*Pozvěte žreca at je dokonáno.*Řekl Dragovít a Vojovít přes zbroj přehodil otcův kaftan rudý vyšivaný zlatou nití.
Rozhořel se ohenohen plný slz a loučení ležel tam na kopě dřeva a hořel náš otec odešel do Navu.
Noc byla stravena s medovinou a zachraněnými děvčaty poslední noc v našem rodném domu.
Smích ukončil smutek hodně jsme toho vypily následně už nás jen rozveselily uprchlice.
Ráno jsme se probudily oblékl jsem své pestré tuniky volné kalhoty pod koleny svazanými vyšivanými pásy a polovysokými světle koženými boty opásal opasky a přívěsky nasadil plášť s kožešinou a čepici taky tak kožešinovou stavěl jsem se proti smutku jak jen jsem mohl žena už neležela v posteli a kde si musela utéct stráže oní nic nevěděli mávl jsem nad tím rukou dnes se bude zachranovat mnoho životů a ti co se spasí útěkem dřív tím méně jich pakbude ohroženo s bratry jsem se setkal na dvoru.
*Tady jsi Slavovíte není ti dobře?*Ptal se Dragovít když mě uviděl.
*Není včera nám umřel otec a dnes ztratíme rodné místo.*Zasyčel jsem a pak si uvědomil že to nebyla nejlepší odpověd před dnem boje.
*Jistě tonás trápí všechny a proto musíme dělat všechno proto aby litovali že chtějí vyloupit náš kraj už včera litovali a byli překvapení co dovedem.*Odpověděl Slavovít.*Nenapadnou nás jinde než u brány nebude se jim chtít plácat v příkopu plném bláta a vody s našeho potůčku Stružníku*Začal konečně přemýšlet o tom jak se jim postavíme ted velel Vojovít jakož to prvorozený.
Stáli před hradbami řvali a výskali nadavali v cizí řeči naši jim odpovídali a močili pod hradbu aspon po dobu dokud jim nebyli na dostřel seveřani vyšli proti naší Neprorazitelné palisádě krytí štítya,el ani ty jim vždy nepomohli když vystřelily naše luky nebyli schopni se jim ubránit jejich oštěpy vylétavali do naší hradby i nad ní,ale ani jedna nikoho nezasáhly s kmenem vráželi do brány ta byla jak jsme si brzo uvědomily opravdu slabá nepřátele se opravdu odvážily vkročit do příkopu a šplhali po osekaných smrčinách jako po žebříku povedlo se jim přelézt hradby.
*Nastalnáš čas bratři když přežijeme znamená že bohové chtějí abychom utekli a přežijeme!*Ozval se Dragovít a vyšli jsme bojovat proti těm zakovancům s obrovskými štíty.
A já Slavovít se poprve setkal se sekerou cizáckého původu kdy po mě šlehla nastavil jsem štít,ale nebylo třeba minul využil jsem chvílepromáchnutí a oštěpem jsem vyrazil v před on se ani štítem nekryl a odrazil výpad sekerou stou vyšvihl i štít aby se kryl mému dalšímu úderu a přitom nečekaně švihl já skočil do leva a bodl rána šla do krku on zavřeštěl,ale jeho ránu zbrzdil kroužkový závoj a prošívanice odstranil kopíznova sekerou a mě to vyřadilo na tolik že jsem byl nucený vytasit meč zdálo se mi jako by nikde nebyl někdo kdo by mi pomohl později jsem si uvědomil že všichni mají co dělat a já snepřítelem byl mimo zbytek a řítily se ke mě další zaal jsem ustupovat on aby můj ústup szrychli děsivě vyskočil a rozmáchl se ja jsem v tu chvíli vy skočil nrazil jsem do něj tělem uchopil a mrštil s ním o zem pořád se kryl štítem a já ho nestihl zabít přišli jeho druzi když ostatní spozorovali že se nepřátele dostali kolem nich vyšli na pomoc zachvíli už kolem mě byl dostatečný počet bojovníků abych se mohl proti tehdejší přesile postavit všichni,kteří mě předchvíli minily zabít byli rozsekáni pod hradbou vrhli jsme se znova do boje,který zuřil u brány oni vtrhli robili ji! rozbili bránu!
Když jsme je vytlačily podařilo se nam jí znovu zavřít a opravit palisádu dobíjeli až do doby kdy se začalo slunce červenat a zapadat za okraj v tu chvíli kdy vzdali nepřátelští válečníci pokus dobít palisádu roztrhla se brána a oni v běhli ve formaci bylo to tak nečekané že jsem se nestačilyy bránit souboj byl prohrán mě to bylo jasné všude ze zadu nás tlačily od brány a z dvoru ti co sem vnikly ve štítovém valu nbylo se jak ubránit bylo jich moc a my jsme nemohli zamezit pronikání nových nepřátel přes bránu a ani se znovu seskupit zasáhl mne oštěp do leveho ramene bolest mě donutila spadnout na kolena ztratil jsem štít dolehajicí oštěp jsem rozsekl a jeho vlastníkovi jsem usekl ruku přesto že jsem klečel avšak musel jsem se vzchopit přicházeli další a těm bych se na zemi neubránil vstal jsem obratně jsem uskakoval ranám a když se naskytla příležitost zasáhl jsem a držel si je od těla bylo jich kolem pěti pak je ale rozohnilo že proti nim stojí a já neměl nejmenší šanci dal jsem se na úprk za ostatními.
*Slavovíte naskoč!*Ozývalo se odněkud ale ja nedokázal zvuk uchopit a uvidět brtara,který na mě od někud volal a tak jsem se jen stahoval před nepřítelem a zmateně se kolem sebe rozhlížel oslepovali mne plameny byla skoro tma a konečně jsem uviděl Vojovíta z rozezleným obličejem že si ho nevšímám konečně jsem ho tedy viděl a vydal se za ním držel za uzdu mého koně a on sám na jednom seděl zastrčil jsem meč do pochvy a vyskočil.
*Kde je Dragovít?*Neodpověděl a uháněl k zadnímu východu když jsme objeli hořicí stavení museli jsme seskočit skoňů a projít malým východem tady jsem konečně uviděl Dragovíta ti lupiči byli už i tady nejspíše zde utekli aby nemuseli bjovat mílili se bylo jich dvakrát víc než nás ,ale nebyli to takoví válečníci jako jejich druzi co opravdu bojovali.
Dragovít se jim sám postavil stál na můstku atam se jim bránil proběhl jsem kolem něj vyskočil velkým skokem s můstku až na pevnou zem a tam se pustil do nepřátel hned zamnou Vojovít sevřeli jsme je zabil jsem svého prvního člověka avšak spomocí mých dvou bratrů bylo to jako dorážet kance nasedli jsme na koně a uháněli byli jsme jedni sposledních co utíkali myslím si že to by otce potěšilo žejsme přežily tak dlouho na bojišti zanámi kdesi vdáli pod tím obrovským ohněm a černým kouřem prchali poslední válečnícic i neválečníci co přežily bitvu ssnad se jich dost zachránilo před námi ted byla cesta plná nočních tvorů kteří se postupně probouzeli už když jsme projižděli kolem malého jezírka ozývali se odtamtud zvláštní zvuky podobné žabím avšak na to jsem snad ze tří bratrů věřil jen já.
Přespali jsme pod břízou kdysi tady byla chatrč,ve které jsme se po jednom všichni tři narodil každý rok jeden bábá,která tu žila a pomáhala s porodem už tu však není myslel jsem že zemřela stářím,ale pak se ukázalo když mi to vyjasnil jeden smých bratrů že ji vyhnali tady jsme byli navršku už vcelku daleko od našeho panství už ani vykřiky nepřátelského vojska nešli slyšet a slunce už zalezlo ani paprsky nebarvily mraky do fialovo modra už byla jen tma bez hvězd bylo klidno a teplo kde si štěkal pes hlavně že né vlk dokonce ani kouř jsme neviděli a jestli ano nešlo to poznat seděli jsme u ohně a nebavili jsme se otom co bude dál a co bylo předchvíli bavili jsme se to otom co bylo dávno cojsme zažily a co pro nás znamená tahle bříza,ale i o tom jak matičku unesli nám neznámé krysy mluvily jsme o minulosti já tady poznal jak dobře jsme byli připraveni na útěk bylo tu dost masa i medoviny ovoce mléka i ovesných vloček.
Ráno jsme se přichystali zabalily a posadily na koně narazily jsme na cestičku byli jsme už dost daleko abychom si mohli dovolit na ní vyjít a nebát se nepřátelských tlup na rozcestí se naše koně zastavily Vojovít se díval smutně do země kde podním byla křižovatka oba s Dragovítem jsme ho pozorovali.*Nevíš kam se dát Vojovíte?*Ptal jsem se.
*Ne nevím pamatujete otec nás vyslal ke knížeti a copak my víme kde je jeho sídlo před námi jsou čtyři směry jih západ,východ a sever ze severu jdeme tedy přibližně sever patří domovu Odroslavi zbývají tři směry každý ted pojedeme jinam a ten kdo najde knížete mu podá zprávu co se děje a nabídne se do jeho družiny a ten kdo znás kněmu nedojde tak at hledá štěstí po světě jak dovede třeba se jednou setkáme znovu pod Odroslavi at vás potká na cestách jen štěstí.*Řekl smutně a otočil koně k západu a tiše pomalu odklopýtal.
My jsme se na sebe s Dragovítem jen pohledli oči řekli to co chtěli a rozjeli se Dragovít na jih a já na východ kamsi tam kde se zvedá mocné pohoří Besihor.
