Mongolové-následnictví

Mé jméno je Ulfrik Ulfrikson jelikož můj otec můj děd i můj praděd byli Ulfrikové.V tyto pekelné časy pokud to mám říct křesťanským jazykem v tyto časy evropu olizují jazyky ďábla Čingischána toho zatraceného mongola Zlatá horda v krajích Kyjevské rusi řádí a to nevídaným způsobem pak,ale ten jejich velký chán konečně pošel asi tím že znásilnil půl evropy myslím že mu to celá Evropa ze srdce přála v tento čas jsem,ale já opravdu dospěl a ač jsem měl jakýs takýs výcvik dohromady jsem v opravdovém boji žádné zkušenosti neměl mí předkové se dívali na můj osud a myslím že by nejraději Odina přemluvili ať mě pošle k Hel a že do Valhaly nepatřím,ale všechno co jsem v pozdější době udělal bylo v lásce k vlasti avšak vše se zbořilo a skončilo v hnoji mongolů.
Rus v tu dobu zžíral hladomor a nemoci v jednom místě prý docházelo i ktomu že se lidé požírali navzájem,už to byl jeden důvod k útěku ten druhý že jsem si naivně myslel že u mongolů něco zmůžu jsem jen hloupé mládě co se vykutálelo z vyhřáté síně na našem panství vlastně teď je mi jasné tady ve vallhale že jsem měl velké štěstí že má hlava neskončila na mongolském kopí naštěstí jejich kmeny potřebovali každého muže a ačkoli mnou opovrhovali a brousili si na mě nože bojoval jsem u nich u mongolů těch šelem s podsvětí tedy aby bylo jasno Velký chán zemřel a horda se rozpadla na kmeny spolu soupeříc o vládu nad zeměmi mongolů.
Celou dobu jsem byl v děsivém zmatku a v jakémsi vězení psychickém vlastně i fyzickém chodili jsme do bojů a já u nikoho žádnou útěchu až jednou se do mongolských řad dostali konečně jejich vězni z Evropy s těma,s kterýma jsem nejvíce mluvil byli Yormund,Galtret,a Dekoslav bojovali jsme pospolu a konečně sem nebyl sám avšak hladoví to dá taky rozum že nám nedávali najíst mohli jsme být rádi že žijeme já jsem se,ale sem dostal jen z hlouposti,ale spolubojovníky sem zavál osud já jsem si tedy vyčítal svou hloupost protože tady ze strany mongolů stejně taky číhal kanibalismus a nemoci se objevovali stejně tak a spolubojovníci ti byli nešťastni právě s jejich nešťastného osudu.
Zatím se mi něják podařilo přežívat a v bojích sem eště pořádně nebyl,ale ta doba byla blízko a já na to čekal jako na popravu.
A nakonec to začlo mezi tábory kolovali zprávy že se schyluje k bojům a od ted byl kolem mongolských jurt věčný zmatek tahali dobytek sem atam snažili se jej ubránit a schovat za palisády došlo k prvním šarvátkám my jsme byli navzdory těžkostem počasí stále venku a většinou jsme dělali práce na opevnění a v příkopech kupodivu zbroj mi nechali počítám že si na mě pochutnají až bude po všem.
Z ničeho nic jako blesk do člověka narazí nadalší den už sme museli stát vyzbrojeni a poprvé jsem měl čelit těm mongolům.
Knězové posilovali naše vojsko plamenými řečmi avšak pro mne neměli žádný smysl jen jsem se celou dobu držel Thorova kladiva a doufal že mě Odin za všechny hanby na konec vezme do valhaly protože jsem ani nepočítal že bych mohl umřít jinak než v boji.
Pak jsem je,ale uviděl vyzbrojené mongoly vypadali lehčeji než vzduch a když jsem se podíval na svoji těžkou zbroj s kroužků spotil jsem se bez ní bych však zřejmě měl smrtelnější zásahy na úkor mého těla.
Brodil jsem se těžkýma podmínkama v plné zbroji a štítem mou zbraní byla šavle,ale úplně jiného typu než znali mongolové má daleko víc připomínala meč nebyla tak ostře zahnutá.První srážka s mongoly promě byla nejtěžší neznal jsem jejich způsob boje a taky jsem na to doplatil škaredými zraněními.
Mongolové ti zatracení mongolové byli až příliš mrštní a nezatěžovala je žádná těžká zbroj.
Skončil celý pobitý zpátky v našem táboře tam jsem se zotavil a už aspoň zhruba znal jejich styl boje musel jsem se přispůsobit.
Sledoval jsem pohyb vojsk s kopečku a naším úkolem bylo zničit a vyrabovat jejich vesnice.
Dostal jsem se do vřavy sek!sek!sek!Byla to rána za ránou a žádné přemýšlení kam seknout způsobil jsem zranění což bylo malé vítěství že jsem pochopil opravdu aspoň trošku jejich styl boje teď už jen stačilo vylepšit,některé zlozvyky s cvičení.
Monglové v jejich lehkých zbrojích na nás naskákali periférně jsem zahléd šavli leticí z hora z prava vykryl jsem šavlí a okamžitě se snažil dostat pod štít soupeře obratně mě vykril,ale vzápětí mě zasáhl do nohy a rozsekl kroužkovou zbroj taky se mi ho podařilo zasáhnou,ale naše řady prořídli a pomalu se proti nám začala kupit přesila sklouzl jsem myslel jsem že nepřežiju šavle a bijáky nepřátelských mongolů do mě bili a já pochopitelně nestačil krýt spadl jsem do mrákot měl jsem štěstí mysleli si že jsem mrtvý to zaprvé a další část štěstí že si nestačili vychutnávat moji mrtvolu,ale já mrtvý nebyl a odplazil jsem se kousek k našim protože dohnali své pozice byl jsem udýcháný a nezmohl jsem se nanic jiného ať mi Tyr odpustí než na nespravedlivý souboj setkal jsem se s dalším mongolem nejdřív jsem ho zranil do zad,ale ten šílenec eště žil obratil se na mě,ale můj spolubojovník mluvicí stejnou řečí přiskočil ke mě a máchnutím sekery mu urval hlavu a tak mě zachránil polomrtvého mě dovedli do vesnice kde se omě starala nějáka rodina sedláků ostatní by mě spíš dobili,ale těmhle jsme mohli vyhrožovat podobně totiž jako my nemají žádné slovo u vůdce kmenu a tak neměli na výběr.
Zotavujíc se jsem se procházel po táboře ruce mě děsivě z mrázu boleli a celé tělo kvůli zraněním.
Měl jsem štěstí že pořád žiju.Další den jsme odchytli jeden klan,který se vracel s boje zpět bojoval jsem proti velkému mongolovi já jsem sekl a prosekl nohu on zuřivě máchl a pronikl pod štítem a tak jsme tam chvíli bojovali až se mi ho konečně podařilo sundat cestou zpět kličkujíc mezi dvoumi smíšenými bojujícimi klany uviděl jsem naši malou skupinku bojujicí proti nepřátelům a ta skupinka opět nebyli mongolové,ale jejich vězni nuceni k boji a já ze zadu jsem se napřáhl a rozsekl záda mongolovi skonal.
mezi ne vzdálenými tábory panoval na bojišti zmatek,někteří přijížděli z větší dále tak nebyli moc poškozeni vojska se spojovala a zase rozdělovala a tak se občas stalo že proti nám vyšli dvě eště předchvílí nepřátelské vojska a zmasakrovali nás.
Byl jsem zaraněný,ale ne vážně jen slabě.
Jednou jsme se dočasně spojili s jedním kmenem,ale nějaká otravná kněžka je poslala proti nám.
Naše další spojení nebylo narušováno náboženstvím a tak jsme se spojili tentokrát s jinými a společně vyrabovali vesnici podíl se rozdělil a já měl konečně zase co jíst.
A tak tyhle šarvátky pokračovali eště dlouhé dny nenaskytla se mi už taková příležitost k boji jako vminulých dnech a asi už bych byl mrtvý kdyby se naskytla bohové byli stále semnou.Jen jednou kdy jsem měl štěstí že jsem přežil mongolské kopí mi narazilo do helmy kopí zastavil můj nánosník a tak jsem ustoupil v mrákotách dozadu a nechal bojovat naše mongoly.
Došlo na mezi kmenové souboje jednotliců a proto já a ještě jeden vězeň jsme šli bojovat naši velitelé chtějí aby nás zabili bylo jasné že ostatní kmeny vytáhnou se svýma nejsilnějšíma vojákama a já byl jen nezkušený překážejicí varjag ,došlo na boj vydržel jsem déle než sem čekal a mého soupeře dokonce zranil on však zbraň vyměnil za malou mrštnou sekeru takže něco co pro mě a mou těžkou zbroj a štít bylo něco smrtelného,moje šavle se mu zapletla do podpaží a on do mě sekl mohl mě zabít,ale jen mě poranil další hbité seky obcházející můj štít srazil mě k zemi,ale nezabil kvůli nějáké nepříjemnosti se souboje opakovali byli to ale souboje ve třech a tady jsem taky mohl zemřít,ale nebyl jsem tak důležitý a k nespokojenisti našich byl ušetřen první zaútočil mongol s helmou na lehko oděného já se vydal na toho s helmou v té chvíli mě ránou do zad zasáhl lehkooděný začal jsem proto ustupovat má zbroj mě,ale znovu dostala na zem a ti dva ke mě jen přiskočili a stloukli mě měl jsem vztek a přitom jsem měl být spíš rád že jsem v obou případech soubojů nezemřel možná to byl zázrak.
Podlouhé době plné dalších bojů se sešli kmeny a jednalo se kdo vlastně bude Chán všichni se však vyrojili proti vězňům vyřvával jsem totiž že chceme osvobodit Rus nás pár se semklo k sobě naštěstí se,ale situace uklidnila až o pár hodin později došlo opravdu k boji chtěli posekat znovu náš kmen už né jen vězně,ale kmen bojovali jsme jak nejlíp sme mohli dostal jsem ránu do helmy a spadl na zem v tu chvíli na mě spadla mrtvola našeho mongola a tím mě zachránil před dalším bojem.
vyškrábal jsem se spod mrtvol a utekl k vojsku čelicímu dalším útokům.

Značně oslabeni jsme se vrátili do vesnice.
Začali války spíše naboženské ke kmenům dorazil Islám a ostatní si ponechali své původní bohy a tak se některé spojily avyšli proti sobě velké vojska.
Řady vojáků vyšli proti sobě podařilo se mi lehce zranit vytrvalého mongola,s kterým už jsem bojoval v soubojích byl to ten s mrštnou sekerou.
Byl jsem nucen ustoupit a jako druhý nepřítel byla neobvykle bojující mongolice s daleko větší zbraní než moje šavle byla její ženská krása a já spíš ustupoval moje dilema vyřešil šílený mongol skákajíc na mě sjel k mojím noháma tam jsem nehodlal ho ušetřit rozsekl jsem mu hlavu gejzír krve vystřikl spolus cucky čehosik,vzduchem zasvištěla šavle a rozsekla mi páteř nehlídal jsem mého dřívějšího nepřítele spadl jsem na zem a snaha postavit se zpět na nohy se začala měnit ve smrtelné křeče svět se mi pomalu ztrácel a měnil se v tmu.
Tady v Asgard sedím piju a bojuju,ale mé myšlenky trápí starch že tu nejsem právem